Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Filtr Zrušit filtr
Největší český humanitární konvoj pro Ukrajinu, 8. až 22. ledna 2015, 100 tun pomoci.
Fotoreportáž Ivo Dokoupila z cesty z Ostravy do Slovjanska se zastávkou ve Lově, s vykládkou ve Slovjansku, prohlídkou zničených částí města a z cesty zpět do ČR.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
1 komentář
V neděli 6. 4. se na Majdanu nezaležnosti konala malá slavnost vlajek. Zatímco někteří chtějí návrat ke staré ukrajinské vlajce, kdy je modrá barva dole (voda) a žlutá (slunce) nad ní, jiní zastávají současnou podobu vlajky, pod kterou bojovali proti Berkutu a pod kterou umírali jejich kamarádi.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Pohřeb neznámého bojovníka, který uhořel ve štábu revoluce v Domě odborů během útoku policie a Berkutu na demonstranty ve dnech 18. až 20. 2. Zde byl štáb revoluce a také ošetřovna, ze které se podařilo většinu pacientů evakuovat, několik jich ale uhořelo. Teprve na pohřbu bylo oznámeno, že se díky svědectvím spolubojovníků podařilo chlapce identifikovat - jmenoval se Svjatoslav.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Revoluce je vždycky plná náhod, zvláštních setkání, absurdit a kontrastů. Je to kotel událostí, do kterého jsou vrženi všichni účastníci a ona pak, a někdy navždy, změní jejich životy.

Vylézám z kyjevského metra na stanici Chreščatyk a hned cítím kouř z povstaleckých ohňů a slyším dunění lidských hlasů. To dunění, ze kterého jde strach – rodí se na ulicích ve sroceném davu a jeho matkou je lidský hněv. Tentokrát hněv z polototalitní nesvobody, arogance a obyčejného státního násilí a útlaku.

Všude silný dým z improvizovaných ohnišť rozložených na mramorové dlažbě centrálního kyjevského náměstí. Dřevěnými ohradami ohrazené tábory jednotlivých regionů, obrovské kozácké kotle, stany, sklady potravin, hromady demižonů na vodu. Tábor na Majdanu nezaležnosti připomíná kozácké ležení jak jej známe z obrazů ukrajinského rodáka Ilju Repina. A všude lidé. Postávající a poslouchající projevy řečníků, popíjející čaj nebo pochutnávající si na jídle, sekající dřevo, ohřívající se u sudu. Střídají se ve vaření a v zajištění chodu tábora ohrazeného čtyřmetrovými barikádami, přijíždějí zdaleka, jsou tady týden a pak se vrací domů. Někteří se znají odpradávna, jiní se poznali až teď. Spojuje je jedna obyčejná a pradávná lidská touha: žít ve svobodné zemi bez teroru, zlodějen a ponižování, s možností domoci se práva, které platí pro všechny bez rozdílu.

Chvíli loupu cibuli, ta je zapotřebí pořád. Pak předávám nože dvěma holčinám, které se nabídly, že nám pomůžou. Fotím naše kozáky, vysoké urostlé chlapy s ostře řezanými rysy jak z obrazů Repina, a pak se přesouvám do honosného obchodního centra za našimi zády, abych se ohřál a bolavé zmrzlé nohy natáhl v koženém křesle drahé kavárny. Od ohňů a kotlů se po pár krocích ocitám v úplně jiném světě. Krasavice si tady klidně vybírají kožichy a náušnice od Swarovského jako by se venku nic nedělo a vůbec si nevšímají ani mně ani zápachu kouře, který po mnoha dnech v táboře vydává moje oblečení.

Opět vyrážím fotografovat mezi lidi, mnozí už o nás vědí a váží si české účasti. Využívám průkazky jednoho z poslanců ukrajinského parlamentu a dostávám se do provizorní ubytovny povstalců umístěné v bývalém paláci na výchovu mladých šlechtičen. Ja to tady jako v roce 1917 ve Smolném, jen Lenin podepisující ve své pracovně rozsudky smrti pro tisíce lidí tady chybí. Lidé po stovkách spí na chodbách pod barokními stropy, mačkají se jeden ke druhému a zápasí o trochu spánku. Kyjev mimo centrum revoluci skoro ničím nepřipomíná, ale tady se dá revoluční nálada přímo krájet, tak je silná. Odcházíme i s poslancem na večeři k němu domů a tak revoluční den zakončuji v jeho mnohaposchoďovém domě v luxusní kyjevské čvrti - jeho sousedem je například kyjevský prokurátor, jehož odvolání požaduje dav na ulicích. Popíjíme vodku a zakusujeme ji červeným kaviárem. Den končí, je třeba se trochu vyspat a zítra zase vyrazit do tábora, loupat cibuli, povídat si s lidma, vařit a dokumentovat. Revoluce nekončí, trvá „až do konečného vítězství“, jak skandují davy na ulicích. Jak ale vypadá to konečné vítězství – to nikdo ani jen netuší.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
Ukrajinská mise milovníků Podkarpatské Rusi opepřená sněhovou kalamitou a vodou v nádrži.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

27. dubna 2009

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama